„Tak přece jen jsi upekla moje oblíbené pirožky!“ řekl manžel, když se vrátil domů od milenky. Sotva však ukousl první sousto, zbledl — uvnitř na něj čekalo nečekané „překvapení“ od jeho že. Anna ráno pečlivě zasunula plech do předehřáté trouby, oprášila si ruce od mouky a podívala se na hodiny. Dnes muselo být všechno dokonalé. Pirožky měly být nadýchané, zlatavé a přesně takové, jaké měl Marek rád.

Kdysi žila Anna klidně a prostě. Smířila se s tím, že možná zůstane sama. Všechno se změnilo v den, kdy na pracovní pohovor vstoupil vysoký muž s jistým pohledem. Vyzařovala z něj síla a sebevědomí. Anna tehdy pocítila, že se v ní něco pohnulo.

Od té chvíle se její život obrátil naruby. Láska, svatba, pocit, že všechno konečně zapadlo na své místo. Byla šťastná a ani si nevšimla, jak se v něm úplně ztratila.

O dva roky později si Marek sbalil věci a oznámil, že odjíždí na měsíční služební cestu. Ten měsíc se protáhl na celý rok. Volal zřídka, psal ještě méně. Anna čekala, omlouvala ho a věřila. Dokud jí známý náhodou neřekl, že Marka viděl ve městě — a nebyl sám. Klidně se procházel po obchodě s jinou ženou a nikam neodjel.

Teprve tehdy Anna pochopila, že byla celou dobu klamána. Mohla udělat scénu, zavolat mu a požadovat vysvětlení. Ale neudělala to. Rozhodla se počkat.

Po roce se telefon ozval. Byl to Marek. Řekl, že služební cesta skončila a vrací se domů. Na závěr rozhovoru, jako by mimochodem, dodal:

— Upeč své slavné bramborové pirožky. Stýskalo se mi po nich.

Marek se vrátil sebejistý a klidný. Posadil se na stoličku, rozhlédl se po kuchyni, jako by nikdy neodešel. Anna ho přivítala vlídně, ani slovem nenaznačila, že zná pravdu.

— Vidím, že jsi je přece jen upekla, — řekl a kývl k hromádce zlatavého pečiva.

Usmíval se, jako by se nic nestalo. Vzal první pirožek a ukousl velké sousto. Vzápětí zbledl a oči se mu rozšířily hrůzou. Takovou reakci opravdu nečekal. 

Anna už ráno nastavila troubu na správnou teplotu, zadělala těsto a připravila náplň. Všechno udělala stejně pečlivě jako dřív. Jen v jednom pirožku nebyla bramborová náplň. Uvnitř byly drobné střepy skla.

Když Marek ukousl, okamžitě poznal, že je něco špatně. Nestihl sousto spolknout a prudce ho vyplivl, ale bylo pozdě. Ústa se mu naplnila krví, jazyk a dásně měl poraněné a bolest byla ostrá a pálivá.

Chytil se stolu a rozkašlal se, snažil se pochopit, co se děje.

Anna ho klidně pozorovala.

— To je za tvé nevěry a lži, — řekla vyrovnaným hlasem. — Až budeš příště chtít někoho podvést, vzpomeň si na tuhle bolest.

Marek se pokusil něco říct, ale z úst mu vyšel jen chrapot. Natáhl se po telefonu, ale Anna už se odvrátila. Vzala si kufr, který měla předem připravený, oblékla si kabát a zamířila ke dveřím.

Nezavolala záchranku. Neřekla už ani slovo.

Anna odešla navždy a nechala Marka v kuchyni s bolestí v ústech a se vzpomínkou, na kterou nikdy nezapomene.