Nejděsivější není, že někoho pustíš domů.
Nejděsivější je, jak rychle se začne chovat, jako by mu ten domov patřil.

Tento příběh je o mé kamarádce, nazveme ji Lora. Je jí 56 let, je rozvedená a žije sama v třípokojovém bytě. Její syn je dospělý a samostatný. Má klidnou práci a je zvyklá spoléhat se sama na sebe.

S Markem se seznámila náhodou. Je mu 59 let a je vdovec. Zpočátku jen rozhovory a procházky. Po letech samoty bylo příjemné mít vedle sebe někoho blízkého.

Po několika týdnech si začal stěžovat na svůj pronájem – vysoký nájem, hluk, různé problémy.

— Máš přece dost místa, — řekl jednou. — Nastěhuju se k tobě jen na pár měsíců. Budu přispívat na energie a pomáhat.

Lora souhlasila.

První dny byly klidné, ale brzy jeho „pomoc“ začala být přehnaná.

Kritizoval, jak vaří. Přestavoval nábytek. Zaváděl pravidla: spát do deseti, větrat podle plánu, nekupovat „nezdravé“ potraviny. Kontroloval nákupy.

— Dělám to pro tebe, — tvrdil.

Postupně se péče proměnila v kontrolu. Lora začala trávit více času v práci, aby byla doma méně.

Jednoho večera jí zavolal syn, Daniel:

— Mami, můžu u tebe pár týdnů bydlet? Pohádali jsme se s přítelkyní.

— Samozřejmě, přijeď, — odpověděla bez váhání.

Markovi se to nelíbilo.

— Už tak je tu málo místa. Proč by měl dospělý muž bydlet s matkou? — řekl podrážděně.

Lora klidně odpověděla:

— Je to jeho domov stejně jako můj.

Když Daniel přijel, napětí narostlo. Mark začal dělat poznámky, zvyšoval hlas a prosazoval svá pravidla.

V jednu chvíli chytil Loru za ruku:

— Srovnej si ho. Nebo ať odejde.

A tehdy všechno pochopila.

Nešlo o syna.
Šlo o to, že někdo, kdo byl v jejím bytě jen dočasně, si začal nárokovat kontrolu.

Klidně se mu vytrhla:

— Sbal si věci. Máš hodinu.

Křičel, obviňoval ji, mluvil o právech. Ale Lora poprvé cítila klid.

O čtyřicet minut později stál v chodbě s taškami.

— Budeš toho litovat, — řekl.

— Ne. Jen si chráním svůj domov, — odpověděla.

Když se dveře zavřely, byt byl tichý. Opravdu tichý.

Daniel u ní zůstal několik týdnů, pak se usmířil s přítelkyní a odstěhoval se.

Před odchodem jí řekl:

— Mami, když někdo začne v tvém domě určovat pravidla, je to varovný signál.

Lora večer seděla s čajem a uvědomila si jednu věc:

Dobrota je krásná.
Ale hranice jsou důležitější.

Domov je místo, kde rozhoduješ ty. A když se někdo snaží změnit tato pravidla, je potřeba ho zastavit hned.